úterý 23. dubna 2013

Caribelvír

Prázdniny utekly rychle. Vážně, sama se tomu divím. Takhle rychle mi nikdy neutekly. Ale nedá se říct, že by mi to vadilo, do Bradavic jsem se moc těšila.

Dva dny před odjezdem za Dannym přišlo pár starších holek, že jim někoho připomíná. Jeho bratranec totiž s jednou z nich podle všeho chodil. Jmenuje se Katherine Star, je to taková ta fialová, jak jí kdysi ten starý pán v kotli říkal, že jí Bůh pomůže vrátit vlasy do původní barvy.

Řekla mu, že její staší kamarádka pořádá párty ve svém domě a jestli by tam nechtěl také jít. Danny to pochopitelně přijmul a než jsem se stačila nadechnout, byla jsem pozvána jako "Dannyho doprovod".

Bylo to tam moc fajn, dobře jsme se bavili. Chvíli jsme seděli u stolu a čvachtali se v bazéně. Pak jsme se všichni uvelebili na zem a hráli flašku, byla to velká sranda. Byla tam ta Gina, o které kdysi povídala Sayuri, že jí posílá výhružné dopisy. Trošku jsem to nechápala, na pohled mi G připadala celkem sympatická a v pohodě.. Nevím, co si o tom mám myslet. Sayuri by přece nelhala. Pak tam byla nějaká Rosalinda, které už to podle mě také táhne ke třicítce. Pak tam byla třeb Berry Eger, Marius Flamingo a ty další si už nepamatuju.
Popíjela se tam ohnivá whisky, já jsem si úplně omylem také lokla a musím říct, že to na mě bylo šíleně silné. Úplně mě z toho pálil krk. Ale člověk si asi časem zvykne, nevím...

Den před odjezdem už byl Danny takový zamlklý a pobledlý. Asi se děsil zařazování. Snažila jsem se ho nějak zaměstnat, sbírali jsme listy a květiny a pak je prodávali v lékárně. Ještě jsem si dokoupila pár drovbností, musím říct, že mi nezbyl ani galeon. Jen pár srpců. Za to si toho moc v Bradavicích nekoupím, no.. Letos asi budou chudé Vánoce.
Celý večer jsme seděli na zahradě před kotlem, venčili Zadka. Mám o něj strach, je to zatím takové malé drobné koťátko, že by ho mohl kdokoliv zašlápnout. Nespustím ho z očí.
Přesvědčovala jsem Dannyho, že se určitě dostane do Nebelvíru. On na mě ale vyštěkl, což mě dost zaskočilo.. Až pak dodal, že nechce do Nebelvíru, ale do Caribelvíru.

A byl tu den odjezdu. Už jsem měla zabaleno den předem a kufr jsem vzala k Dannymu do pokoje. A bylo to.. Opravdu budu Londýn na rok opouštět a vracím se do školy.
Ani nevím, jak se to stalo, ale úplně z ničeho nic jsme si toho rána začaly se slečnou Mitchie vykat.

Odjely jsme vlakem z nádraží.. Seděla jsem v kupé s Dannym, Jordym, Victorií, Zadkem a slečnou Michie. Všichni jsme si povídali, kromě Dannyho, který byl chudák zamlklý. Pokusy o jeho uklidnění byly neúspěšné.

Nakonec se dostal do Nebelvíru! Měla jsem takovou radost, že jsem ho div neumačkala! Z hostiny jsme se ale museli vypařit o něco dříve, jelikož byl Zadek trochu neklidný, mňoukal a pořád jako kdyby něco chtěl. Dala jsem ho do klece a pro jistotu ho pustila zatím proběhnout až na koleji. Venku by se asi bál, ikdyž bych řekla, že je hodně zvědavý.
Dostal napapat, vyvenčil se a byl zjevně spokojený. 3la jsem si vybalit věci do pokoje a rozhodla jsem se, že alespoň tam nechám Zadkovi úplně volný přístup. Nemůže být přece pořád v kleci. Jen si musím dávat pozor, když budu otevírat dveře. Vybalování trvalo šíleně dlouho. Vždycky ty věci pracně uklidím a pak se zas ocitnou naházené na hromadě.. Ach jo.

Dole jsem se seznámila s nováčky, je u nás také holčina jménem Hayley, která také vypadá moc sympaticky. Myslím, že by z nás třeba mohly být kamarádky.
Šla jsem Dannymu ukázat hrad, trochu ho tu provést. Ukázala jsem pár základních tajných chodeb, můj druhý domov neboli ošetřovnu, kde nás ale potkala Sayaka a poslala spát.

Vrátili jsme se tedy pomalu na kolej a Danny byl fakt unavený, že jsem ho poslala lehnout.

Mezitím jsem se rozhodla jít přivítat i mužskou delegaci. Ještě mám klíč od Mattova pokoje, tak jsem zaklepala, odemkla a chvilku jsem se seznamovala. Jordy je s ním na pokoji, je moc fajn. Všimla jsem si, že na něj Mitchie trochu dělá oči a upřímně by se k sobě hodili, ale on má přece Victorii.

Od rána jsme s Mitchie byly domluvené, že si dáme sraz dole u učebny lektvarů. Dorazila jsem na čas, po ní ale nebyly ani stopy. V tu chvíli jsem z dálky zahlédla nějakého zeleného člověka, no jasně, to je přece ona! Tak jsem na ni začala mluvit, oslovovat ji slečno Mitchie a tak podobně.. Až když na mě vyštěkl, co si to dovoluju jsem si uvědomila, že to není ona, ale nějaký nový profesor. Trapas jako prase!

V tu ránu se tam objevila i Mitchie a Clara Hembrey. Ptal se nás, kam jako jdeme. Vykoktala jsem ,že jdu na ošetřovnu. Když se mě zeptal proč, bez rozmyslu jsem odpověděla, že mě bolí šourek, aniž bych si uvědomila, že nic takového na svém dívčím těle nemám.

Pak ze mě vypadlo, že se omlouvám ,že jsem nová a že jsem tu první den. Když se ptal na kolej, odpověěděla jsem Havraspár. Skrčila jsem se, abych se o pár centimetrů zmenšila a předstírala třesoucí se prvačku. Mitchie se ani nezmohla na slovo, ta jen blekotala, že nikam nešla, že šla na kolej a tak podobně. Pak nám najednou Clara pošeptala: ,,Utíkejte!"
Poslechla jsem ji a všechny tři jsme se daly do běhu, každá na jinou stranu, což muselo vypadat dost komicky. Naštěstí mě už nikdo nechytil, tak jsem se poslušně vrátila na kolej a z výletu nic nebylo.

Na koleji jsem vše vyprávěla Mattovi a Jordymu, Danny už spal a nechtěla jsem ho kvůli blbostem budit. Těm dvěma to přišlo hodně komické, ale já jsem se vážně nemohla pomalu ani nadechnout z toho, jak jsem letěla rychle.

Po chvili Jordyho nenapadlo nic lepšího, než vypustit sovu, že... Cítila jsem ,jak na mě zase jde ta alergická reakce. Snažila jsem se vzdálit, ale té sovičce jsem se moc nelíbila, že mě ještě kousla do prstu. Byl celý oteklý a obrovský. Rozhodla jsem se, že s tím půjdu na ošetřovnu, špatně se mi dýchlo a měla jsem záchvaty kašle. Cestou mě ještě chytil nějaký jiný profesor. Když si mě ale prohlédl, pochopil, že nejsem jen na procházce a že se se mnou opravdu něco děje. Ptal se mě na jméno a kolej, pro jistotu jsem řekla, že jsem Mitchie Mack ze Zmijozelu, prvačka a že jsem tu nová. On mi to zbaštil a řekl, že mě tam odvede, protože jistě nevím, kde ta ošetřovna je.

Uvnitř byla Sayaka se svým dikobrazem, přivítali nás s úsměvem. Profesor odešel, já si sedla a Say hned pochopila, že jde o sovu, nebo o žlutý koberec. Přinesla mi prášek, který jsem spolkla a už jsem jen pociťovala, jak je to minutu od minuty lepší. Zvedla jsem se, poděkovala a ještě ji jen informovala o tom, že kdyby z toho byl náááhodou nějaký průšvih, tak se jmenuju Mitchie Mack a jsem ze Zmijozelu.

Když jsem odcházela, ještě se na mě podíval pan profesor Carey, usmál se a řekl jediné slovo: Dikobraz.

Odcházela jsem a přemýšlela, jak se o tomhle mohl dozvědět.. No aspoň už má přezdívku, ale stejně je to pro mne záhada.
Odešla jsem na pokoj a tentokrát už jsem opravdu unaveně padla na postel a během chvilky usnula. To lítání sem tam je pěkně vyčerpávající!

Už se těším na zítřek, na své nové kamarády, a hlavně na svého drahéh Dannyho!





4 komentáře:

  1. Jordy jí nevypustil, ona přiletěla, za to nemohl! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. jak mohla přiletět? :D to byl určitě nějaký atentát na Cari! :D

      Vymazat
    2. Dobře jí tak xD

      Vymazat
  2. Ten Zadek je asi kočka že?
    Jsem si říkala, co to sakra je...
    Hele, já jsem v Nebelvíru taky! :-DD
    Nebo Caribelvíru jak chceš. :-DD

    OdpovědětVymazat