pondělí 15. dubna 2013

Dikobraz a Sayaka, daj si tě do hamburgeráka!

Muhehe...
Drahý deníčku, dneska takový... 5ekla bych neobvyklý nadpis. Rozhodla jsem se, že zase po pár dnech něco málo napíšu. V posledních dnech se toho moc nedělo, takové to typické prázdninové nicnedělání, nečinné posedávání v kotli a občasné povídání s kamarády, nebo seznamování s někým novým, plno jídla, pití, sladkostí, procházky po okolí, koupání v rybníku...

Akorát jsem už dlouho neviděla Donnyho, což mě poněkud znepokojuje. Naposledy jsem ho viděla asi před týdnem, kdy jel domů za mamkou. Doufám, že se mu nic cestou nestalo a že je třeba někde na dovolené, nebo že ho mamka doma jenom drží a nechce pustit do nebezpečného a velikého Londýna. Nepřežila bych, kdyby se mu něco stalinkalo!

Včera byl ale dost dlouhý a zajímavý den. Probudila jsem se krátce před polednem. Ihned jsem se vydala do kotle a sedla k pultu, kde byl nějaký mladý a sympatický brigádník. Usmíváal se a pořád mrkal na jednu prvačku sedící vedle mě, trošku to na mě působilo, jako kdyby ji balil. Později jsem se s ní seznámila a zjistila, že se jmenuje Lin Sethen, jde do prváku a chce do Nebelvíru. Přišla mi moc sympatická a byla bych moc ráda, kdyby ji dali k nám. Objednala si u brigádníka pití a pizzu. Pak se ten mladík otočil ke mě, jestli něco nechci, bohužel mě nyní sužuje nedostatek financí, tudíž si nic nemůžu dovolit a veškerou alimentaci kradu Bell ze skříně. Heh.. Kecám. Ještě nějaké peníze mám, ale snažím se šetřit na horší časy, mám něco kolem dvou galeonů. Bell ten košík dala do skříně schválně a nabídla mi, abych si kidně posloužila.

Dala jsem se s Lin do řeči, chvilku jsme si povídaly normálně, seznamovaly se. Pak jsem ji ale jako každého prváka začala strašit a začala ji vyprávět ty smyšlené historky o pedofilních profesorech, obrovských pavoucích, kteří jsou všude na hradě, o strašlivém moudrém klobouku, o zlých duchách.. Tentokrát jsem k tomu ale přidala i to, že je tam jedna mladá profesorka, která se živí dětmi. Pak jsem jí nenápadně tutéž profesorku ukázala, seděla totiž jen kousek od nás. Doufala jsem, že nás neslyšela, zrovna si totiž povídala s Toníčkem a Clarou. Barvitě jsem ji líčila, jak paní Mang jí děti, nejradši má křupavé a čerstvé prváky, jak na ošetřovně pracuje slečna Sayaka Hitori, též kanibal, která chodí s jedním pomocníkem Jacobem Carey, který je dikobraz a dělá lidem dost bolestivou akupunkturu.

K mému překvapení mi to všechno Lin uvěřila, vypadala hrozně vystrašeně. Na jednu stranu mi ji bylo hrozně líto, na druhou stranu jsem byla ráda, že ty mé historky znějí alespoň trochu důvěryhodně. Začala vystrašeně koktat, jestli je možnost do Bradavic nakonec nejet, jestli by ji to nějak nepostihlo. To jsem ale nechtěla.. Nechtěla jsem ji odradit od školy... V tu chvíli mě začalo pořádně hryzat svědomí, vždyť se chovám, jak kráva.. Nemůžu ji odradit, aby tam jela! Do Bradavic jet musí! Tak jsem ji řekla, že pokud tam nepojede, paní profesorka Mang si ji najde a sežere ji rovnou v pohodlí domova.

Najednou se za mnou ozval povědomý hlas...
,,Dobrý den."

Neuvěřitelně jsem se lekla, úplně jsem nadskočila. Otočila jsem hlavu a mé obavy se naplnily - opravdu za mnou stála, celá ve své kráse, paní profesorka Alashama Mang s obrovským břichem. Lin brečela, paní profesorka se na mě podezřívavě koukla a zeptala se, co se děje a zda nemůže Lin nabídnout doušek klidu. První otázku jsem ignorovala, naklonila se k Lin a pošeptala, ať si od Alashamy hlavně nic nebere, že je to lektvarová profesorka a Buddha ví, co do toho může namíchat.
Bohužel neumím šeptat. Zdálo se, že mě slyšela. Vypadala velmi přísně, koukala na mě, jako kdyby mě opravdu chtěla sníst a začala ze mě tahat, co se to tam děje. Byla jsem rudá jak rajče, myslela jsem, že se půjdu někam zahrabat, bylo to hrozné! Chvilku jsem to nějak zakecávala, ale nic mi nevěřila, chtěla slyšet pravdu. Bohužel jsem se předtím spletla, slyšela útržky našeho rozhovoru předtím.

Nemělo to cenu, tak jsem prostě přiznala pravdu.. To bych ale nebyla já, abych to na někoho nesvedla a neřekla, že jsem to celé slyšela od Mike. Budu se Nike Koprové muset omluvit, že ji takhle křivdím.

4ekala jsem, že na mě začne křičet, zažaluje mě a dá mi až do konce roku strašlivé školní tresty. Dopadlo to úplně nečekaně. CHvilku ticho a pak.. Smích. Začla se hlasitě a upřímně smát. Ještě jsem dodala, že jsem to celé četla ve věštci a podobné věci, ale bylo mi to k ničemu.

Po chvilce jsem se vzpamatovala a postřehla, že se nesměje jen ona. O kousek dál se Toníček kácel smíchy, což bych do něj nikdy neřekla, vždycky na mě působil jako takový ten "Přísný suchý prefekt".
Alashama začala mou novou kamarádku utěšovat, že to není pravda a nařídila mi, abych chudinku Lin uvedla na pravou míru. Pak odešla zpět ke svému stolu a ještě dlouho se smála.
Slyšela jsem tohle:
,,Co se děje?"
,,Nic, jen Cari zase něco napovídala prvákům"
Sama bych se také začala smát, kdyby vedle mě neseděla na smrt vyděšená prvačka. Snažila jsem se ji omluvit, utěšit, uklidnit.. Vyčítala jsem si to, protože uznávám, že jsem to trochu přehnala. Letos už nebudu nikoho strašit, to si nchám až na příští rok.
Pak Lin utekla nahoru. Běžela jsem se ji najít a omluvit, nikde jsem ji ale nespatřila, tak jsem se vrátila zpět. Za pár desítek minut úplně z ničeho nic za mnou přiběhla, polila mě nějakým hnusným smradem a zase utekla.
Tak alespoň jsme si kvit...
Pak za mnou přišel její kamarád a řekl mi, ať si z toho nic nedělám, že zítra Lin určitě vychladne a zlobit se už nebude.

Jako kdyby to nestačilo, po půl hodině do kotle přiběhla zřícená Bell. Byla úplně bledá a po obličeji ji stékaly slzy. 6e by se s ní Matt rozešel? Vykoktala něco ve smyslu, že Matty spadl do nějaké cizí zahrady a pokousal ho pes. Bez váhání jsem se rozběhla a chtěla nějak pomoci.
Na povrch jsem k němu cítila nenávist, ale myslím, že to vychladne a smířím se s tím, že ho budu mít ráda jen jako kamaráda. V jádru mi na něm ale moc záleží a kdyby mušlo opravdu o život, asi bych se zbláznila... Tohle mi pomohlo uvědomit si, že jsme stále přátelé. Alespoň z mé strany, nevím, jak je na tom on. Nemiluju ho ale, z toho jsem už vyrostla, teď mám ráda Donnyho.

Profesorka Mang se snaila běžet za námi, jelikož je ale těhotná, bylo to pro ni docela riskantní. Oceňuju jeji odvahu a odhodlání pomoci, připadala jsem si jako kráva a vyčítala si, že jsem ji tak křivdila a vykládala o ní takové ošklivé věci. Zítra se jí budu muset přijít omluvit.

Přiběhli jsme na místo a ten pohled byl opravdu děsivý. Matt ležel na zemi, vedle něj obrovský uslintaný pes, který cenil své ostré špičáky a trhal mu nohavice. Ala k němu seskočila, chytla Mattyho a kamsi se s ním vypařila. My s Bell běžely s ustaranými výrazy zpět do kotle, objala jsem ji kolem ramen a snažila se ji upokojit i přes to, že jsem se sama dost bála. Ten pes vypadal, jak okdyby měl vzteklinu, ale raději jsem tuto teorii moc nerozváděla nahlas, abych nevyvolala ještě větší paniku.

Po chvíli se všichni objevili v kotli, Ala Mattovi ošetřila vše, co bylo akutní a do Munga se má prý zastavit ráno, že přes noc to počká, v noci prý u Munga pracují samí Lojzové, kteří si raději zdřímnou, než aby pomohli.

Zeptala jsem se Bell zeptala, jestli nemám s něčím pomoct. Ona na mě kývla a z jejího výrazu jsem pochopila, že s Mattem - pomoct ho odvést do pokoje, protože to kvůli noze sám nezvládne a Bell ho neunese.
Jsme s Bell dvojčátka a známe se už takdobře na to, že si dokážeme naprosto perfektně odečítat slova z pouhých výrazů.

Vyskočila jsem ze židle a podepřela Mattyho z jedné strany, chtěla jsem být užitečná i k něčemu jinému, než jen strašení prváků.

Došli jsme do pokoje, s Bell jsme hodily Matta na postel, připravily jsme se ke spánku a zalehly také do postelí. Ještě jsme si s Bell chvilku povídaly a smích jsme musely tlumit do polštářů, abychom nebudily Mattyho.
Jsem moc ráda, že pár zápletek a trablí s kluky nepřetrhlo naše sesterské pouto a neprolomilo ty city, které k sobě máme. I nadále si skvěle rozumíme. Vlastně mám Bell moc ráda a udělala bych pro ni cokoliv.
S Mattem je šťastná a moc jí to přeju.


6 komentářů:

  1. Polila mě nákým hnusným smradem a zase utekla... Mohla jsem se potrhat smichy :-DD A co to bylo za hnusný smrad? :-D Jinak skvělý článek.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. No, nějaká kola smíchaná s džusem...byl to hnus :D

      Smazat