středa 24. dubna 2013

Průšvih

Právě ti milý deníčku píšu z ošetřovny. Ano, je to tak, je večer, podle mých hodinek několik minut před půlnocí. Na nočním stolku mám položenou svíčku a píšu, ležím v té známé modré posteli, kde už jsem přenocovala snad třikrát... Ještě, že si tě nosím všude s sebou!

Ano, je to tak. Teprve druhý.. počkat, vlastně první! První den na hradě, když nepočítám příjezd a já už se zapletla do hrozné šlamastiky. Přemýšlím, jak to tu sepsat, aniž by má ruka musela utrpět nějaké újmy na zdraví, je to totiž na opravdu dlouhé vyprávění. Pokusím se to nějak zestručnit.

Probudila jsem se asi hodinu před obědem. Takový nezvyk, vstávat zase v tom obrovském červeném luxusním pokoji... Zadek ležel vedle mě na peřině a spokojeně vrněl. Rozhodla jsem se, že ho nebudu budit, jen jsem se tiše převlékla, hodila do sebe jablko s koláčem a sešla schody dolu do společenské místnosti.

Seděl tam Danny a už vypadal mnohem lépe. Dali jsme se na chvilku do řeči a tak nějak jsme naplánovali, že ho večer vezmu na další prohlídku hradu. Nadšeně souhlasil, tak jsem mu zatím dala pusu na rozloučenou a šla najít Mitchie.
Chvilku jsem s ní byla, už si to opravdu nepamatuju do detailů.. Vím jen, že se k nám po chvíli připojil Jordy. Všimla jsem si, že se na sebe tak dívají.. Hodili by se k sobě! Nechala jsem je schválně o samotě a šla jsem se pořádně nadlábnout k obědu.

Chvilku jsem si povídala s Bell a řekla jsem ji o barvě na vlasy, co jsem si koupila. Chtěla jsem si je obarvit, tak jsem ji poprosila, jestli by mi s tím nepomohla, protože si bohužel nevidím na druhou stranu hlavy a určitě bych to pokazila. Souhlasila, tak jsme se vydaly do koupelen a přemýšlely, jaká barva by se ke mě hodila Bell si to už vzala do ruky, sundala z lahvičky víčko.. Když ve mně najednou hrklo, že si vlasy barvit vlastně nechci, že mám hezkou barvu, že by mě babička zabila, kdybych něco takového udělala... Raději až za pár let. Bez jediného slůvka jsem utekla. Ještě jsem po cestě potkala Hayley a nabídla jí, jestli večer nechce jít na menší prohlídku s námi. Nadšeně souhlasilo a vypadalo to, že má ve mě důvěru. Podle jejího výrazu jsem usoudila, že by ji ani ve snu nenapadlo, že bych mohla dopustit nějaké chycení.

Večer mi Danny šel ukázat svůj pokoj. Má to tam opravdu nádherné! Sedli jsme si na postel a domluvili se o tom výletě. Rozhodla jsem, že se budeme v případě chycení vydávat za někoho jiného a hrozně dlouho jsme uvažovali, za koho. Napadl nás někdo z Havraspáru, protože je jejich kolej nedaleko od naší a v případě, že by nás jen nějaký prefekt poslal zpět na kolej jsme mohli předstírat, že tam jdeme a pak nenápadně utéct k nám.
První, kdo mě při slově "Havraspár" napadl byla Katherine Star. Ta je ale o hodně starší a vyšší, to ne... Ale věděla jsem, že se mnou do ročníku chodí ještě jedna Katherine, která nosívá modré pláště.. Dlouho jsem si nemohla vybavit jméno a pak jsem na to přišla! Katherine Spirit! Která se často pohybuje ve společnosti Dominica Meynoldse, takže falešná identita pro Dannyho byla jasná.

Převlékli jsme se do méně nápadnějšího oblečení a kolem desáté hodiny sešli schody ke krbu. Sedli jsme se k Hay a seznamovali jsme ji s naším plánem. V tom jsem si ale všimla, že Danny usnul.. Spal tk tvrdě, že by bylo hodně těžké ho probudit. Tak jsem vytáhla jen Hay a vymyslela jí jméno Alissia Alterey.
Problém byl, že jsem vůbec nevěděla, jak se tyto holky chovají, znám je jen od vidění..

Prošli jsme pár chodeb, když se tam z ničeho nic zjevila Mitchie. Hrozně jsem se ji lekla, opravdu jsem neměla moc daleko do zástavy srdce! Připojila se k naší výpravě a šli jsme dál. Když najednou... Jsem kousek ve sklepení spatřila Tonyho Poula. Rozběhl se za námi a snažil se nás chytit. Letěla jsem, co mi nohy stačily a když už to vypadalo, že to mám skoro v kapse.. jsem najednou ucítila pevný stisk ruky. Bylo to marné.. Je to silák, jen tak jsem se mu nemohla vykroutit.. Hayley si mezitím někam vesele běžela. V tu chvíli jsem na ni byla naštvaná, ale teď bych si nejradši dala facku! Nezazlívám jí to, udělala dobře. DOufám, že se vrátila v pořádku na kolej.

Tony mě odtáhl do vstupní síně, kde byla i Clara. Škemrala jsem, aby mě nechali jít, když to nezabralo na něj, zkusila jsem to i na Modrovlásku.. Nikdo ale neustoupil a po chvíli mě nemilosrdný prefekt předal jakémusi novému profesorovi, který mě čapl za ruku snad ještě pevněji. Z druhé strany držel nějakého prváka, kterého znám z kotle. Také Havraspárčan a upřímně řečeno na mě působí, jako trouba.

Gordon Albert (profesor) nás dotáhl až do svého kabinetu, kde jsme se měli posadit.. A už vyzvídal. Chvilku jsem se tam jen třásla a nezmohla se na slovo, tak se ujal řeči ten prvák a říkal něco ve smyslu, že se jen ztratil. On mu to uznal a když se otočil ke mě, věděla jsem, že je to ztracené.. Budu schopna zalhat, aniž bych zrudla, nebo se rozbrečela? Udělala jsem to nejzbabělejší, co jsem mohla, aniž bych si to předtím promyslela. Bleskurychle jsem vyskočila ze židle a řítila se ke dveřím, které jsem se silou pokoušela otevřít. Lomcovala jsem za kliku, ale bezúspěšně. Nezbývalo nic jiného, než si jít zahanbeně znovu sednout a dělat, že se vůůbec nic nestalo.

Rozhodla jsem se, že se tedy rozpovídám. Vydávala jsem se za Katherine Star z Havraspáru, přesvědčivě jsem se na něj koukala a vážně mi to vycházelo! Nijak jsem se neprozradila. On si ale pak vzpomněl, že slyšel, jak na mě někdo mluví jako na Carimelle..To už jsem trošičku zrudla a popřela to. Rozhodl se, že nás tedy odvede zpět na kolej.

Před jejich kolejkou jsem zjistila, že nemají heslo, nýbrž otázku. Profesor zkoušel všemožné varianty odpovědí, o kterých si myslel, že jsou správné. Přišlo mi to komické tak, že jsem se i přes ten hrozný strach a třesoucích se nohy dokázala zasmát. Vzpomněla jsem si ale, že se přece vydávám za dívku z Havraspáru! Musím předstírat, že jsem moudrá a chytrá, abych tomu přidala na důvěřivosti!

Nakonec jsme se nevímjak dostali dovnitř. První, čeho jsem si všimla bylo, že to tam mají úchvatně nádherné. Hned pak jsem postřehla pravou Katherine Spirit, jak stojí přímo u dveří.. A bylo to v háji. Profesor se zeptal, jestli jsem JÁ z Havraspáru, jestli se jmenuji Katherine... Ta holka na mě chudák tak zmateně zírala. Musím jí někdy v brzké době najít a omluvit se!

Najednou jsem ucítila, jak se mi začal vysoušet krk. Z očí tekly proudy vody a když jsem si ohmátla obličej, potvrdily se mé nejhorší obavy. Otekla jsem. Hned pak jsem očima vyhledala sovu, která stála vlastně přímo předemnou a zírala na mě! TeĎ se určitě prozradím! Řekla bych totiž, že jsem jediný alergik na škole.

Profesor nechápal, co se to děje a proč se to stalo. Já začala hrozně moc kuckat, po chvíli jsem se nemohla ani nadechnout, dusila jsem se a byla jsem ráda, že jsem neviděla svůj odraz v zrcadle, jen jsem cítila, jak oteékám a otékám čím dál víc.

Když se učitel trochu vzpamatoval, bez váhání mě vzal do náruče a upaloval se mnou na ošetřovnu. Nebyla jsem schopna vydat ani hlásku, vážně jsem měla pocit, že tohle je konec, že se udusím. Zabušil na dveře, otevřela Sayaka, vedle ní její Dikobraz... Dál už si toho moc nepamatuju, myslím, že mi ten nedostatek kyslíku trochu otupěl smysly.

Jen si vybavuju, jak zapíjím prášek... A už jsem se alespoň trošku nadechla. G. Albert byl doopravdy zmatený a všimla jsem si, že je trošku bledý.

Snažila jsem se zmateně říct, že jsem Katherine Spirit, v tu chvíli mi ale Sayaka lehce poklepala na rameno a nenápadně mi gestem ukázala, že mám být zticha. Pochopila jsem, nesmím to nijak zhoršit, budu tedy zticha. Může to vlastně ale být horší?

Say zavelela, že si mě přes noc nechá na ošetřovně a profesor konečně odešel. Trochu přísně se na mě ti dva dívali a Say mi vysvětlila, že to je naposled, co mě tahá z takové šlamastiky, dokud se budu vydávat za někoho jiného. V tu chvíli jsem si uvědomila, jak mi slečna ošetřovatelka přirostla k srdci. Vždyť ošetřovna je takový můj třetí domov, jsem tam skoro pořád! A Sayaka mi už nejednou zachránila nejen život, ale i nervy, kůži a tak dále.

Šla mi připravit lůžko a zůstala jsem tam sama s Dikobrazem. Koukal se na mě a tomu jsem se chtěla vyhnout, tak jsem rychle upalovala na toaletu a k umyvadlu. Když jsem se spatřila v zrcadle, vážně jsem se zděsila. Takhle opuchlá jsem snad ještě nikdy nebyla! A ta představa, že to před pár desítkami minut bylo ještě horší.. No fuj! Asi to musela být nějaká infikovaná sova, jinak si to nedokážu vysvětlit.

Ještě mi chvíli promlouval do duše i pan profesor Dikobraz. Raději už jsem se rozhodla, že se nebudu k ničemu vyjadřovat, jen jsem poslušně kývala a přitakávala.

Konečně jsem se dostala do ložnice.. V bezpečí.. Alespoň pro zatím. Mám na sobě to bílé ošklivé nemocniční pyžamo, které mi jen tak mimochodem musel ještě Dikobraz vysušit. Ne, nepočůrala jsem se, vím, že to tak vyznělo, jen jsem se polila džusem a měla jsem celé triko mokré.

TeĎ už pomalu usínám.. Ale bojím se zítřka. Bojím se následků. Co když za to dostanu nějaký trest? A jak je na tom Hayley? Co když ona má trest, co když jí někde mučí v té mučírně? Co když mi strhnou body? A teĎ to nejhorší.. CO když mě vyloučí z bradavické školy čar a kouzel?

Jedno je teď jisté - Už nikdy nejdu po večerce ven!













Pozn: Screeny zvětšíte kliknutím :)

6 komentářů:

  1. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětSmazat
  2. Odhalene heslo do bystrohlavu ;)

    OdpovědětSmazat
  3. Heslo se mění tak cajk ;)
    A jako takhle prostě můžou hádat všichni takže návštěv očekáváme i víc :D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. uff, dobrý :D Minule mi tu taky v jednom ze screenů uteklo heslo, myslela jsem, že mě zabijou! :D

      Smazat
  4. já už u vás byl a my to máme větší :D

    OdpovědětSmazat