Prvý deň a mŕtva sova?

Ubehlo asi 36 hodín od príchodu na hrad, ale aj za ten krátky čas sa toho stalo mnoho, rozhodne viac, ako za celé prázdniny, tak ideme na to. Presunieme sa asi o dva dni dozadu, kedy som si pobalil veci do kufra, zvesil zo stien Benovho domu metlobalové plagáty a zamkol kufor. Do ruky som vzal klietku so sovou a hurá do vlaku!

Cesta vlakom prebehla pokojne, sprievodca predával klasicky noviny, kúpil som rovno jedno číslo. Hneď prvá strana mi vyrazila dych, ministerstvo odvolalo z funkcie šéfa bystrozorov I. McKinleyho. Každý človek si pri čítaní tohto článku musel klásť otázku "preboha, prečo?!". Vraj nezvládnutie "kauzy Humming" a veci okolo toho. Na jeho miesto nastúpi akýsi A. Sharp, aspoň pozná Moodyho, tak to možno nebude taká tragédia. Spočiatku som sedel pri Aliss a nejakých prvákoch, neskôr som náhodne natrafil na skupinku Dannyho a Ay.

Po príchode na hrad som šiel rovno do mojej izby kde som odložil sovu a zbehol dole na zaradzovanie. Prvákov bolo tento rok akosi priveľa, alebo sa mi to možno len zdalo. Potešil som sa, keď klobúk zaradil Willa do Nebelvíru, menšiu radosť som mal zo zaradenia Rosie do Mrzimoru k Nell. To dievča nám mohlo získať desiatky bodov, myslí jej to. Namiesto toho pôjdu Mrzimoru, výborne.. Po hostine som šiel zavesiť plagáty do izby, vybaliť nejaké veci a spať. Dnes sme mali s Dannym v pláne spraviť prehliadku hradu pre prvákov, pridala sa aj Hay a Beatrix. Spravili sme dve skupinky a okolo obeda sme šli na to.

Všetko šlo hladko, úspešne sme prišli až na prízemie (medzitým som stretol profesorku Senter s ktorou som prehodil pár slov, mimo iného mi prezradila, že Kaitena tento rok nebude učiť). Napadlo mi, že prvákom ukážem skratku cez tú mučiareň, v ktorej bol asi pred dvoma rokmi haloweenský "poklad". V tej miestnosti sa nachádzal akýsi duch draka, alebo čo to bolo, napohľad desivý, ale mal by byť neškodný. Aspoň to som si vravel, až kým... Danny aj s dvoma prváčkami už boli vonku, keď v tom som začul ako Shyam (jeden z prvákov) volá o pomoc a zúfalo narieka.

Otočil som sa a naskytol sa mi hrozný pohľad. Na zemi ležala jeho sova, nehybná, napohľad mŕtva. To krásne biele zviera tam proste ležalo, aj keď pred pár sekundami bolo celkom v poriadku a pobehovalo za ním.. V hlave mi preblesklo snáď tisíc nápadov čo robiť, jeden menej užitočný ako druhý. Keď som sa po krátkej chvíľke spamätal, začal som utekať smerom k ošetrovni. Búchal som na dvere asi tri minúty, kedže nik neotváral, rozbehol som sa opačným smerom, tentokrát za profesorkou Senter. Tá našťastie bola v kabinete, vychrlil som na ňu čo sa stalo a už aj sme uháňali dole k sove. Keď sme tam dobehli (pichalo ma v boku ako ešte nikdy, ale to bola malá cena, za život sovy), bolo tam viac ľudí ako pred pár minútami. Mimo iného aj nejaká prváčka zo Zmijozelu, ktorá mala takisto na zemi sovu, v rovnakom stave ako Shyam...

Profesorka Senter ich chvíľku sledovala, potom ich vzala do náruče a šla s nimi k Hagridovi. Ten ich vraj skúsi dať do poriadku. Bol som z toho úplne vyvedený z miery, keby som im neukazoval tú chodbu, tým sovám sa nemuselo nič stať. Ako sa dokážem pozrieť na Shyama, ak sa jeho sova nedá dokopy? Ale nie, nesmiem takto uvažovať, Hagrid už dal dohromady predsa oveľa horšie prípady, aspoň to sa o ňom hovorí... Uvidíme zajtra, hneď ráno skočím za profesorkou a spýtam sa jej, ako sa tie sovy majú, ona bude niečo vedieť...

Tretí ročník - nečakané udalosti

Ubehol viac ako rok od posledného zápisu, ale ešte pred odchodom na hrad chcem niečo málo napísať o treťom ročníku, ktorý bol veľmi zvláštny po viacerých stránkach. Počas celého tohto ročníka a vlastne občas aj teraz ma prenasleduje spomienka na časy strávené s Hay. Nebudem to naťahovať, dopadlo to ako dopadlo, proste sme sa rozišli. Obaja sme sa zhodli na tom, že už to nebolo ako kedysi a nemá zmysel hrotiť to. Chyba nie je na nikoho strane, mám ju stále rád a dúfam, že si snáď ešte stále máme čo povedať, ako kamaráti, aj keď je pravda, že som ju na hrade druhý polrok nevidel, možno bola odcestovaná.

Hneď na začiatku roka som sa prihlásil na všetky PvP, skôr zo zvedavosti ako z veľkej túžby po vzdelaní. Veľmi skoro som zistil, že to bola tá najväčšia chyba akú som mohol spraviť. Okrem toho, že ma polovica týchto predmetov nebavila, ešte sme z nich väčšinou aj dostávali rôzne úlohy, na ktoré som často zabúdal, alebo som ich robil úplne zle. Dá sa povedať, že v kombinácii s mojou psychickou nepohodou a neustálymi spomienkami na staré časy boli prvé 2 mesiace na hrade utrpením. Potom sa to našťastie nejako ustálilo a vrátilo do normálnych koľají. Teda, skoro...

Vráťme sa o nejaké 2 roky späť. Clapham, inšpekcia, maskovaný chlap na hrade, smrť Parkera, smrť Coldwella. S priateľmi sme sa ešte cez leto zhodli, že tento rok sa na hrade niečo určite udeje, každý očakával minimálne nejaký útok zo strany Rudých. Namiesto toho sa podivné veci začali diať na mieste, ktoré by som nikdy netipol a síce.. Zakázaný les. Zvieratá z neho začali vychádzať až na úplný okraj, niekoľko študentov bolo ranených (medzi nimi aj Josh a Danny, nebolo mi všetko jedno), jeden študent prišiel o život..

Smrť Anthonyho Berga - ale bolo to naozaj tak? Skutočne bola chyba na strane chlapca, ktorý sa zatúlal k okraju lesa a tam našiel aj svoj hrob? Čo keď to bola jasná správa od bytostí, ktoré sa možno nachádzajú v strede lese a vytláčajú zvieratá? Čo ak sa nám všetkým prostredníctvom Anthonyho snažili povedať, aby sme sa k lesu nepribližovali a dali nám to takýmto krutým spôsobom jasne najavo? Nuž, nájsť pravdu sa nám tak skoro asi nepodarí. Z dôvodu veľkého rizika zranenia som ani neorganizoval metlobalové tréningy, čo ak sa nejaká smečka vlkov zatúla k štadiónu a napadne mojich spoluhráčov? To som naozaj nechcel riskovať...

Založenie školského časopisu - počas jednej hodiny POKT mi v hlave skrsla myšlienka, pri ktorej sa človek po rokoch chytá za hlavu a pýta sa sám seba "čo som to vlastne spravil?". Po hodine som si odchytil Nell a Aliss a navrhol im, či by spolu so mnou nechceli vydávať školský časopis. Bol som prekvapený, keď obe súhlasili. Dostali sme priestory, zohnal som ďalších dvoch členov a hurá do toho! Prvé číslo predpokladám na prvý štvrťrok, už mám v hlave pár nápadov na články.

Svatba Rosalindy Myfair - raz večer som sedel v Kotli spolu s Ay, keď za nami prišiel Ash a spýtal sa, či si nemôže prisadnúť aj jeho spoločníčka, Rose. Zahľadel som sa na ženu a hneď som ju spoznal. To je predsa tá ošetrovateľka od Munga, ktorá mi pred dvoma rokmi zachránila život! Samozrejme som súhlasil a nejako sme sa dali do reči. O pár dní sme všetci dostali pozvánku na jej svatbu. Kedže som na takej svatbe ešte nikdy nebol, nevedel som, čo od toho čakať. Musím však povedať, že to bol skvelý zážitok. Všetci sa výborne zabávali, atmosféra bola vynikajúca a skutočne som si to užíval. Neskôr sa mojej mame podarilo zohnať lístky na finále svetového pohára v metlobale, ale o tom zas niekedy nabudúce.

Léto 1993

Nemůžu dospat. Těším se jako blecha!
Od zítřejšího rána si budu moct konečně sbalit svých pět švestek, dvě kočky a udělat těm neútulným pokojům na rok pá pá. O těch rozvrzaných motelových postelích, jejichž vnitřek žalostně brečí, jako kdyby na nich s někým spala mamka ani nemluvím.
Ano, konečně se vracíme do Bradavic. Ještě včera jsem si nebyla tak úplně jistá, jestli se tam těším. Zrovna jsme seděli s Jeffem v Portsmucku u jezírka, objímali se, kolem nás pobíhaly naše kočky a diskutovali jsme o tom, jaký asi bude následující školní rok.

Dlouho jsem sem nenapsala, ačkoliv se toho tolik událo! Vlastně ani nevím, co dřív, je toho hrozně moc! Asi začnu tím Jeffem, kterého jsem už zmínila.
Abych řekla pravdu, za léto jsem si těch románků užila trochu víc.
Na začátku léta jsme měly pokoj s Bell a oběma Bennettkama. Z Bell se stala lesba a začala s Hannah chodit. S Ronnie jsme tam dělaly křena... Ani jsme se moc nestačily s Ronnie poznat, nevím přesně, jak k tomu došlo, ale z ničeho nic jsem se přistihla, jak se s ní před pokojem na chodbě líbám. Byl to jen takový úlet, pak už jsme se sobě vyhýbaly.

O pár dní později na staré dřevěné dveře našeho pokoje zaklepal Jordy. Šel za Bell. Oznámila jsem mu, že se s Hannah přestěhovala do jiného pokoje (mimochodem se stěhovala i Ronnie) a tak nějak jsem prokecla, že se z Bell stala lesba. Jordy v breku padl na mou postel a nezbývalo, než ho začít utěšovat. Opět vůbec nevím, jak k tomu došlo. Zmínil se o tom, že Bell měla hezký zadek. Utěšovala jsem ho, že hezké zadky jsou skoro všude a že si z toho nemusí nic dělat. No a pak mě začal tak nějak... Osahávat.

Tohle byl impuls k tomu, abych se nad sebou a svým přístupem ke klukům zamyslela. Nesmím to pro nic za nic nechat zajít ještě dál, přece nechci skončit jako mamka.
Rozešel se se mnou Danny a už jsem jen s Jeffem. A jsem věrná! Ikdyž... Lehce lechtivé sny o Alertovi se mi zdávají pořád, ale to se snad jako nevěra nepočítá.
Jeff je ale takové zlatíčko prostě. Je ohleduplný, ochotný, hodný... Úžasný. už jiného nechci, Jeff je Jeff!

Velkou část prázdnin jsem strávila v Číně. Trixince přišel dopis, takže v druhé polovině srpna odjela do Londýna a nechala se také ubytovat v kotli. Bydlí teď u babičky. Umřel nám taťka, ale to je věc, o které tu psát nechci, nechci na to myslet, hrozně to bolí. Mamka není schopna se o všechny sourozence postarat... Takže já s Bell a Trix teď oficiálně bydlíme u babičky v Číně a ostatní prckové se nasáčkovali k tetě do Londýna a ke strýcovi do Yorkshiru.
Babička má obyčejný baráček uprostřed čínské kouzelnické vesnice, která se nachází nedaleko velké zdi, přesněji řečeno kusu pro kouzelníky, který se mudlům jeví jako zarostlá zřícenina. Je to pro čínské čaroděje ale něco, jako Příčná Ulice, akorát je to na zdi a prodávají se tam mnohem kontroverznější věci. Přirovnala bych to spíše k Obrtlé až na to, že tam člověk sežene i základní kouzelnické potřeby.
Také je na vesnici obrovská farma, má to na starosti hlavně babička s dědou, ale starají se o to i ostatní vesničané. Máme tam i pandy, ty máme s Trixie nejraději. A také musíme pracovat na rýžovém poli, což je naprosto unavující.

Jsem moc ráda, že jde Trixinka do Bradavic. Akorát doufám, že se dostane k nám do Nebelvíru! Je to naprosto úžasná sestřička.. Možná si s ní jsem poslední dobou ještě bližší, než s Bell. Je to taková moje šmudla. Docela se těším, až ji uvidí Alert, ten se z toho zblázní!
Babička se tento rok s penězma vyznamenala, Trixie toho dostala prý hrozně moc! Já veškeré své finance utratila u Malkinové. Mám strašně moc hadrů! Některé jsou až zbytečné! Ale stejně pořád nemám co na sebe, pff!

Kromě prváků se v kotli objevovalo také pár neznámých lidí. Docela často se tam ukazoval Hamburgerák, takový Američan, který sbalil Sayuri, žere strašně moc hamburgerů a rozkřikuje chvalozpěvy na tu svou Ameriku přes celý kotel.

Dále stojí za zmínku Nesstor. Říkáme mu PEDOBEAR. Mám pocit, že jsem jen jedna z mála, která se nad ním nerozplývá. Teď ale k té přezdívce - je to asi čtyřicetiletý chlap... Který pozor pozor - nemá nic jiného na práci, než celé dny vysedávat v kotli a kamarádíčkovat se s třináctiletýma dětma. Tohle trochu nepobírám, normální dospěláci se přece baví mezi sebou a mají různé povinnosti... Rozhodně svůj volný čas netrávějí takhle. Navíc je to strašný rozumbrada, takový filosof, kritik ostatních, věčně moralizuje. Nemám ho ráda a mám radost, že jsem ho už dlouho neviděla. Trochu mi připomíná Matta, vlastně jsem se ho ještě neptala, jestli si náhodou nejsou nějak příbuzní. Chovají se totiž úplně stejně a dokonce se baví se stejnýma lidma, sedí na stejných místech... No což, už je to pryč. Nesstor ale chtěl kandidovat na profesora, strašlivě doufám, že mu to nevyšlo. Představa, jak pedobearuje i na hradě mě opravdu děsí!
Dlouho jsem neviděla Hayley. A už si nejsme tak blízké, jako dřív. Strašně mě to mrzí, je to skvělá holka ,ale od té doby, co chodí s Mattem se z ní stal stejný uzavřený filosofický věčně moralizující rozumbrada. Myslím ,že Haylinka má na víc... Matt mi připadá jako takový manipulátro. Když chodil s Bell, bylo to naprosto stejné.. Teď to tak vypadá i s Hayley.

Ještě nevím, s kým budu letos na pokoji, Sayuri odjela. Musela jsem si přikoupit jeden kufr, to oblečení se mi nikam nevejde.

Teď se pokusím ještě na pár hodin zabrat a ráno si musím dobalit. Snad stihnu vlak!

Sbohem trapný Londýne, uvidíme se za rok! :*

Dlhá cesta 2. ročníkom

Je to už dávno čo som písal naposledy, ale nejako som si v priebehu roka nenašiel čas na spísanie všetkých udalostí, ktoré sa udiali, odkedy som trčal v Alertovom kabinete, aj keď som pravdepodobne mal, pretože sa toho stalo naozaj veľa. Začnem najdôležitejšou vecou, od ktorej sa odvíjali všetky ostatné, či už priamo alebo nepriamo. Šťastnou zhodou zvláštnych okolností som sa dal dokopy s Hay a po 2 rokoch na hrade a mnohých zážitkoch môžem úprimne skonštatovať, že to bolo najlepšie rozhodnutie v živote. Ako k tomu vlastne došlo? Celkom jednoducho, jedného večera, kedy som skutočne nemal dobrú náladu, som prišiel do spolky a našiel ju tam, ako sa rozpráva tuším s Jane. S Bell to medzi nami už dlhšie nejako škrípalo a obom nám bolo jasné, že to dlhšie fungovať nebude, ale už som mal toho asi dosť a nejako som prišiel k tej Hay a.. hodil som jej snehovú guľu za krk. Bolo to obdobie Vianoc, všade v spolke bol sneh a ja som si nemohol pomôcť.. tým som rozbehol skvelý sled udalostí, ktorý sa skončil rozchodom s Bell a začatím krásneho vzťahu s Hay. Uznávam, že rozísť sa s ňou na Vianoce odomňa nebolo pekné, ale tak, už som to dlhšie nedokázal a musel som s pravdou von. Je síce pravda, že potom som vyzeral pred ľuďmi ktorí ma poznali ako nejaký debilný sukničkár a šmejd, ale to je mi úprimne jedno. Je mi jasné, že väčšina z nich dúfa, že nechám aj Hay a nájdem si kohosi ďalšieho, bohužiaľ, to sa nestane, nevidím dôvod prečo by sa niečo také malo stať..

S Hay sme si naplno užívali spoločnosť jeden druhého, chodili sme po hrade, po vonku, lietať, jednoducho všetko sa zdalo byť dokonalé a krásne, až pokiaľ nám do školy neprišla inšpekcia na čele s mužom menom Richard Clapham. Spočiatku to všetko vyzeralo ako rutinná záležitosť, inšpektori občas zašli na hodiny, sledovali ich priebeh a všetko pekne zapisovali, až pokiaľ.. sme jedného dňa nesedeli pri krbe v spolke a neprišiel nás pozrieť práve Clapham. Zdal sa to byť priateľský chlapík, dokonca nám ponúkal rôznu pomoc s kúzlami a ak by sme niečo potrebovali, máme ho kedykoľvek navštíviť. No fajn, hneď som si zaumienil, že od neho získam knihu ktorú nám ukazoval na hodine profesor Coldwell, o spoločenstvách kúzelníkov v Británii. Clapham súhlasil, ale chcel za to jednu maličkosť.. vraj potrebuje vedieť, kde je vstup do kanálov. Aj keď mi to prišlo veľmi divné, ukázal som mu to, aj tak som nemal na výber. No a odvtedy šli udalosti už len dole vodou.. Postupom času sa ukázalo, že Clapham nieje nikto iný ako člen Rudých a že je na hrade na príkaz nejakého maskovaného muža s dlhou čiernou palicou, na prvý pohľad nejaký černokňažník. (ktorý sa nám mimochodom celkom bez problémov vyhrážal smrťou a pohyboval sa občas po hrade, akoby mu patril)

Nebudem opisovať úplne všetko čo sa stalo, no mal som pocit, že len ja a Hay si uvedomujeme závažnosť situácie. Snažili sme sa robiť, čo sa dalo, chodili sme prosiť o pomoc pána Coldwella, dokonca sme boli aj za Brumbálom, ale veci sa nie a nie otočiť k lepšiemu.. Potom prišiel moment, kedy na miesto spoluriaditeľa, alebo ako to nazvať, nastúpil istý muž menom Albert Bara.. nejaký Albert s nemožným priezviskom, podstatné je, že je z ministerstva a to znamená, že Brumbál už prakticky vládne len symbolicky.. Túžobne sme sa tešili na prázdniny a nevedeli sme sa dočkať, kedy zo školy vypadneme, kradli sa tam prútiky, atmosféra bola hrozná, dokonca prepustili 4 profesorov, medzi inými aj pána Coldwella, ktorý nám bol jedinou oporou. Mimo iného na hrad priviedli aj trolla, ktorý vyzeral že nerozlišuje medzi priateľmi a nepriateľmi, odvtedy som sa tej chodbe vyhýbal. Ani neviem ako prebehli skúšky (to že nie všetci majú dopísané všetky známky, aj keď skúšky robili ani nespomínam) a už sme sedeli na záverečnej hostine.

Od pána Alberta B. sme sa dozvedeli, že Clapham odcestoval niekam do Bulharska (aspoň jedna dobrá správa) a že ministerstvu šlo vždy len o dobro žiakov tejto školy a určite si všetci budeme rozumieť.. Pravdaže. Potom nasledoval príhovor Brumbála, po ktorom všetci asi 10 minút tlieskali, on sa len usmieval zatiaľčo Albert B. vyzeral, akoby ho každú chvíľu museli previezť do Munga s mŕtvicou. Cesta vlakom prebehla v poriadku a ani sme sa nenazdali, už sme boli ubytovaní v Kotli. Máme malú izbu pre dvoch kde sa nedá hnúť, pretože sme si za peniaze ktoré sme dostali za zber lístia nakúpili veľa vecí, ktoré akosi blokujú premávku v izbe (ďalší z dôvodov, prečo sme teraz s Hay u nás doma). Jedného dňa sme boli v Portsmucku na raňajkách, keď k nám prišla Aliss a ukázala nám najnovší výtlačok novín, v ktorom sa písalo o.. smrti pána Coldwella. Myslím, že až v tej chvíli sme si uvedomili, aká je situácia vážna a že máme šťastie, že sme vôbec na hrade tento rok prežili, kedže sme strkali nos do vecí, ktoré boli trocha nad naše sily.. nemali sme však na výber, kedže nikto iný sa nejako nemal k činu..  Pohreb pána Coldwella skutočne nebudem opisovať, stále je to dosť silný zážitok, pamätám si, že som vtedy ako v tranze vstal z lavice a povedal celému osadenstvu pár slov o tom, aký to bol človek a aká je situácia vážna.. Po pár dňoch sme sa presunuli do Norwichu, kde bývajú moji rodičia a odvtedy tam bývame. Je príjemné byť zasa s nimi, aspoň lepšie spoznajú Hay a ona ich, myslím, že si už na seba zvykli a sú z nich dobrí priatelia. Beriem ju na výlety po meste a okolí, snažím sa, aby sme sa nenudili a nejako nám ubehol čas do odchodu na hrad. Stala sa ešte jedna vec, ktorá je asi jediným pozitívom v týchto chvíľach, ale to až neskôr, počujem ako sa zdola ozýva buchot vidličiek, tak radšej idem na raňajky, nech za mnou nečakajú..

Tajný deník

SUPERTAJNÝ DENÍK CARIMELLE WANG

Pokud tuto knihu někde naleznete, což se díky ostražitosti majitelky nestane, bezprostředně ji vraťte, aniž byste si cokoliv četli!


Objev č. 1 – Matthew Black
Chodili jsme spolu od ledna 1992 do června téhož roku. Rozešel se se mnou tím, že začal chodit s moji ségrou.Stejně si ale myslím, že s ní byl protože mu připomínala mně, ikdyž ve mně najde celou mě! Blbec!

Základní informace - Pohledný černovlasý mladík s nápadně nádhernýma očima. Povahově se trochu chová jako rozumbrada, je ale velmi něžný. Pravděpodobně trpí oslím syndromem smažených míchaných vajíček v oblasti mozku.

Poznámky – Dobře líbá. Viděl mě v podprsence (v té světle fialové s krajkama), když mi v květnu 92 masíroval záda
Ostatní partnerky – Moje pitomá sestra, Hayley, které to ale přeju..

Objev č. 2 – Jeffrey Lillento
Chodili jsme spolu od července 92, nějak to samo od sebe zaniklo v srpnu. Kolem dubna 93 jsem se do něj ale znova zakoukala a 27.6. na mé oslavě narozenin jsem ho nečekaně políbila a následně mu odcizila hůlku. Chtěla jsem zapůsobit totiž tím, že ji další den jakože najdu a budu superhrdinka a budu úžasná.

Základní informace – Obléká se jako socka, teď už je to ale trochu lepší. V obličeji je velmi pohlednýa má krásné vlasy. Občas trochu smrdí, ale jde to přebýt mou úchvatnou přirozenou lidskou vůní. Chová se trochu jako ňouma, není vůbec romantický a pořád jenom mele nějaký blbosti.

Poznámky – Neumí vůbec líbat, slintá přitom jako babičky hafoň. Viděla jsem ho úplně nahého, když se v létě nenamáhal někam zalézt při převlékání do plavek. Tajně doufám, že se tím, co jsem viděla nemusím zatím nijak znepokojovat – kluci se přece vyvíjí pomaleji. On mě viděl v jednodílných plavkách, mám ale pocit, že mi z nich v jednu chvíli při koupání koukala bradavka a to zrovna když se koukal. Pravděpodobně trpí mimiputím syndromem opožděného tělesného vývoje.

Ostatní partnerky – Nikdo jiný ho nechce, na všechny působí jako ňouma. Mám ale pocit, že se do něj zamiloval Jacob Sames, neřekla bych ale do Jeffika, že je gay.

Objev č. 3 – Danny Styx
Od léta 92 doposud

Základní informace – Je ze všech mých kluků nejkrásnější, nejromantičtější, má nejkrásnější oči, nejkrásnější úsměv a je moc fajn. Někdy mi ale vadí jeho náladovost. Pozor! Pravděpodobně trpí velmi nebezpečným a nakažlivým kobylím syndromem zavařené lepeční blány!

Poznámky – Líbá jako Buddha! Já před ním zatím sotva odhalila své kotníky a lokty, jemu jsem ale 28.6.1993 masírovala záda a musím říct, že má pěknou postavu. Jednou jsem ho dokonce šmírovala přes pootevřené dveře při převlékání do pyžama, v obzoru mi ale bránil jeho kufr! Jak může mít taková pitomá bedna tak tlustý sklo sakra! Doufám ,že si nevšiml, když jsem mu následující den ten kufr o pár stop posunula.

Ostatní partnerky – Žádné jsem zatím nezaznamenala, podezírám ho ale z nadměrného kamarádství se Sayuri Ling, proto jsem s ní omezila tu komunikaci, dokud se věci neobjasní.


Objev č. 4 – Theodor Orphes – Úchylák Orphes
Nijak oficiálně spolu nechodíme, už jsem se s ním ale objímala a líbala v jednom prázdném skladu. Jeho líbání dávám asi 7 bodů z deseti, není to nic moc, pořád ale lepší, než Jeff, u kterého mám jen tak mimochodem pocit, že trénoval jen nasáváním pití z brčka!

Theo je velmi ošklivý, má ale extravagantní vkus pro oblékání, který na mě velmi zapůsobil. Chová se hezky, ikdyž někdy trochu vlezle a čas od času mívám pocit, jako kdyby mi snad dával nějaké neslušné návrhy!

Za své ošklivé šedé vlasy ale nejspíš nemůže, nejspíš totiž trpí Hroším syndromem předčasného stárnutí a já nijak neodsuzuji nemocné lidi.

Partnerky neznámé.


Objev č. 5 – Jordy Carter
Nijak jsme spolu zatím nechodili. Moc se mi ale líbí a chová se hodně hezky. Je romantický. Chodil s moji sestřenicí a teď to táhne s mým dvojčetem. Odcizila jsem mu hůlku s tím, že mu ji vrátím pouze za podmínky, že mě políbí. Třikrát mě políbil a z toho jsem usoudila, že to fakt umí!
Žádnou nemoc jsem u něj zatím nenašla.


Idolové, u nichž nemám šanci:

Profesor Gordon Alert – Nenávidí mě a já nenávidím jeho. Jeho arogance a přístup se mi ale fakt líbí. Rád na sebe upoutává pozornost vtipnými hláškami, stěry a poznámkami. Soudíc podle expedice jeho kabinetu je velmi bohatý. Nosí značkové oblečení. I pod tou celou arogancí a nenávistí, kterou ke mně cítí mě má rád, vím to! Když jsem slavila narozeniny, pozval si mne do kabinetu a popřál mi a dal mi dort! Nevím, zda má manželku.
Často se mne dotýká, nevím, zda to dávat za zásluhu náhodě či mé neposednosti, ale skoro denně mě jemně uchopí svýma hebkýma rukama za paži a tahá mne přes celý hrad. Tvářím se, jak mi to hrozně vadí, ale pod tím vším si to užívám.
Skoro každou noc se mi zdávají sny, jak se s ním líbám a opravdu mi ta představa dělá dobře.
Vždy chodí zahalený v pláštích a kloboucích, ale stejně jsem si jista, že se pod tím skrývá kus vypracovaného chlapa.

Prefekt Antony Poul – Je mu asi sedmnáct a tak nějak si představuju prince svých snů. Je naprosto dokonalý a nic mu nechybí. Bohužel je ale zadaný a já mu to přeju. Má úplně dokonalou postavu, viděla jsem ho i bez trika a dokonce jsem se prstem dotkla jeho bradavky!!! Dala jsem to za vinu omylu a nedopatření, zbaštil mi to, ale deníčk uvěř, že to omylem nebylo! Je samý sval, má ideální výšku, v obličeji naprosto dokonalý, má krásný uklidňující hlas, smysl pro humor! Je úplně sexy! A je úplně dokonalý!

Narozeniny

Konečně je to tu! Jsem velká třináctka! A Bell taky.
Nikde jsem ji ale včera nespatřila. Dokonce jsem se vplížila až k ní do Mrzimoru, ale po odemknutí dveří jsem zjistila, že tam nikde není ani ona, ani žádná z jejich spolubydlících. Dokonce ani kytky.

Celé dopoledne jsem byla s Dannym, který mě uklidňoval. Jordy prý taky nikde nebyl. Určitě si někam zalezli spolu.
Večer předtím jsem si zašla do kuchyně poprosit skřítečky o nějaký speciální dort. Vyhověli mi - dostala jsem nádherný a vynikající lanýžový, úhledně zabalené v rozkošné krabici. Snědla jsem ho tolik, kolik jsem do sebe jen narvala a zbytek jsem věnovala Sayace poté, co jsem u ní absolvovala preventivní prohlídku. Musela jsem se jí nějak odměnit za to, jak je na mě hodná a jak mě vždy ze všeho vyléčí...

Po obědě jsem se pustila do toho strašlivého školního trestu... Musela jsem opsat celý školní řád! Bylo to k nevydržení a zabralo mi to spoustu času. Po několika stránkách jsem se dokonce přistihla, že některé věty píši v čínských znacích, aniž bych si to uvědomila... Konečně jsem to ale měla za sebou a myslela jsem, že mi upadne ruka.

Tento týden jsou zkoušky, ale já se vzhledem k mé absenci rozhodla, že si je dodělám dodatečně. Ještě neumím všechna kouzla z ročníku, která se musím přes víkend nějak doučit...

Po školním opisovacím trestu jsem se pustila do trénování kouzel. Trénovala jsem je na sobě a na Charliem (naše nebelvírská figurína). Po pár minutách jsem ale už byla šíleně otlučená a ještě jsem se strašlivou silou vymlátila - pleskla jsem rukou do zdi. Celou končetinou mi projela palčivá bolest...

Rozhodla jsem se tedy znovu navštívit můj druhý domov - ošetřovnu. Sayaka mi ruku napravila, dala kostirost. Vypadala ale trošičku divně, občas se tak nějak křečovitě kroutila v divných pózách a minimálně dvakrát se zmínila o tom, že spěchá na toaletu. Logicky jsem si z toho vyvodila, že za to může můj dort... Bylo mi to líto.

Při cestě zpět na kolej mě zastavil Gordon. Chvíli jsem před ním úspěšně zdrhala, stejně mi ale bylo jasné, že to jen hloupě oddaluji.. Jeho nohy se s těmi mými nemohou vůbec srovnávat. Všěimla jsem si, že se kolem nějak motá Clara... Měla jsem takové podezření, že na sebe libovolně hází zastíráky a sleduje nás.
Měla jsem z Alerta strach... Ne jako nikdy předtím.. Ale asi před týdnem mi oznámil ,že pokud mě ještě někdy uvidí po večerce venku, zařídí mé vyloučení ze školy. Klid Cari.. tentokrát za to nemůžeš.. Snažíš se...A byla jsi jen na ošetřovně, Say to může potvrdit. Cestou jsem tedy nějak vyjeveně blekotala něco v tom smyslu, že jsem si zlomila ruku a Sayaka to potvrdí, že mi může zkusit klidně vyoperovat žaludek a uvidí v něm kostirost...
Zavedl mě k sobě do kabinetu, nařídil mi, abych se usadila na židli... První k mému školnímu řádu. Nějak se divně šklebil, což mi nešlo do hlavy.. ale řekl, že jsem ten úkol splnila. Asi byl jen vyjeven z toho, že jsem to odevzdala včas...
Pak nějak ztichl a pár minut nehybně seděl... Vypadalo to strašidelně.. Snažila jsem se zablekotat, zda už můžu jít... On mi to ale zakázal a mávnutím hůlky zhasl všechna světla.
Měla jsem strašný strach. Co se teď stane? Nakluše tam banda nějakých zloduchů, zakleje mě a udělá ze mě rukojmí? Nebo mě rovnou zabije na místě za to, jakou mu "slečna Wang" přidělává práci?
Zaryla jsem zadek hluboko do židle a čekala na naplnění svého osudu...
Zabije mne? Omráčí mne? Ublíží mi?
Najednou se ale vše rozsvítilo a zaslechla jsem zvolání: ,,Všechno nejlepší, slečna Wang!"
Koukla jsem se na stůl, kde ležel čokoládový dort.. obrovský.
Měla jsem pocit, že... jsem asi blázen. Vytřeštila jsem na něj oči a cítila jsem, jako kdybych měla každou chvíli omdlet.. Nebo mě snad nějak očaroval, aby se mi zdály takovéhle sny, zatímco mě někde s nějakými rudými mučí?
Po několika minutách jsem si uvědomila, že je to realita.. Byla jsem úplně vyvedená z míry.. Koktavě jsem mu poděkovala a vyšla z kabinetu.

Cestou na kolej jsem ale někoho potkala.. Byla to Clara.
Hned ode mne vyzvídala, co se tam dělo. Podle mého výrazu nejspíše usoudila, že to nebyl jen tak obyčejný pohovor. První, co ji napadlo bylo, jestli mě tam znásilnil. Nevěřícně jsem na ni zírala a vyprskla smíchy.
Ukázala jsem ji dort a vše se objasnilo.. Clarka ale vypadala ve svém živlu... Rozhodly jsme se, že zajdeme do kuchyně poprosit skřítky o nějaké jídlo na zítřejší oslavu.

Byl tam jeden moc roztomilý a hodný skříteček, který nám velice ochotně přinesl obrovskou bednu jídla. Úplně tak mimochodem... jsem se dozvěděla, že do toho lanýžového dortu Sayace přidali projímavé složky schválně. Nevěděla jsem, jestli je mám začít pohoršeně moralizovat, nebo se smát...

Jídlo jsme donesly do naší místnosti, kde jsme ještě chvíli s Clarou plánovaly detaily oslavy.. Mrzelo mě, že u toho nebyla Bell, ale láska je jí zjevně přednější. Také jsme rozebíraly, koho všeho pozveme, jak to bude probíhat..

Mimochodem, málem bych zapomněla! Skřítečka jsem poprosila o ohnivou whisky s tím, že to bude překvapení pro jednoho profesora, který mi k narozeninám daroval dort. S Clarou jsme na sebe spiklenecky mrkly, jelikož jsme už předem věděly, že se k Alertovi dostane už leda tak prázdná lahev. Já sice tu ohnivou whisky moc nemusím, je to na mě nějak silné, maximálně si párkrát loknu... Bylo to ale jen lákadlo na starší. moc rády bychom totiž s bell měly na oslavě i Bennettku, Tonyho, Claru, Hannu Deshanel.. Mike už je vlastně taky starší... Ráda bych tam pozvala i Sayuri, ale ta je mimo hrad.. Jacoba, ten je ale někde se Sayuri... Mitchie leží u babičky s pandím syndromem ječícího kolene... Ale určitě pozveme ještě Dannyho, Jorduse, Lin... a to bude asi vše. Nevím. Možná jsem na někoho zapomněla. Pozvala bych i Haylinku, ale ta by s sebou vzala i Matta, což by se Bell hrozně příčilo...

Seděly jsme tam s Clarou asi hodinu a povídaly si o všem možném... Pak jsme se ale rozholy, že půjdeme někam jinam. Napadlo mě jít do liduprázdné velké síně... A jen tak tam blbnout. Zatímco si Clara poklidně seděla na Brumbálově místě, vyskočila jsem na profesorský stůl, zpívala, ječela, tančila.. a vytvářela básničky jednotlivých kolejí. Byla to sranda, s Clarou jsme se skvěle bavily.. Když v tom jsem najednou zaslechla nějaké podivné tleskání... Otočila jsem se a vedle mě stál pochopitelně Gordon.
Takhle jsem se už dlouho nevylekala.. Jen jsem mávla na Claru, seskočila ze stolu a pelášila na kolej.
Naštěstí mě tentokrát nepronásledoval...
I přestože jsem v sobě ještě nějakou tu energii měla, neměla už jsem tu kuráž vyjít ven, a tak jsem se odebrala ke spánku.

Zítra to bude pecka! Hrozně se těším!

Profil - Carimelle Wang

Ostatní členy rodiny časem doplním

Carimelle Wang

Celé jméno: Carimelle Tianshi Wang

Přezdívky: Cari, Carinka, Karamelka

Datum a místo narození: 27.6.1980, Fort William, Skotsko

Trvalé bydliště: Loch Lochy Street 7, Clunes, Skotsko, většinu času však tráví u babičky v Číně

Popis bydliště: Starý několikapokojový baráček přímo v krásné přírodě severního Skotska. V domě je plno starých a zbytečných věcí, avšak postrádá základní vybavení. Vnitřek působí velice ošuntěle, ačkoliv je tam útulno.

V Číně obyčejný útulný dvoupatrový domek na návsi uprostřed přírody.

Zaměstnání/Škola: Bradavice, nebelvírská kolej

Zvláštní dovednosti (talent…) : kouzelnická moc, dobře se učí přeměny

Popis postavy: Carimelle je menší, než její vrstevníci a její postava je velice drobná a hodně hubená, především v oblasti končetin. Její klíční kosti jsou výrazné, většinou je však maskuje šátkem, nebo šálou. Její kůže je neobvykle světlá, pokud zrovna není spálená od sluníčka. V obličeji má typické asijské rysy, tvar hlavy je spíše kulatější. Má nezvykle krátký nos,velké světle hnědé roztáhlé oči, které jsou vyboulené a velmi výrazné. Neobvykle často mrká svými hustými černými řasami. Vlasy má dlouhé a bohaté, momentálně jsou obarvené na zrzavou, která ale není nijak zvlášť výrazná a na první pohled nelze poznat, že se jedná jen o barvu.

Výška: 155cm

Váha: 37kg

Poznatky k zdravotnímu stavu: Alergie na sovy a kanárkově žluté koberce, velmi křehké kosti, při prvním výletu do Číny v 4. Letech protrpěla pandí syndrom ječícího kotníku, v osmi letech dračí spalničky

Základní povahové rysy: Extrovert, cholerik, je velmi přátelská a na první dojem působí otevřeně, soudí lidi podle prvního dojmu, je arogantní vůči lidem, kteří jí jsou nesympatičtí, má neobvykle bujnou fantazii a smysl pro humor

Zlozvyky, Rituály, Závislosti…: neustále u sebe nosí kouzelnou knížku od babičky. Často se zubí, kouše si nehty

Oblíbené jídlo: Ovocný koláč, hrachová polévka, babiččina dračí játra na smetaně s bambusovými výhonky

Oblíbené pití: Hruškový džus, kakao

Oblíbená činnost: vymýšlení rošťáren s přáteli, zesměšňování ostatních, mazlení se s kocourem, psaní deníku, jídlo

Oblíbené zvíře: veverka, kočky

Talisman (nebo cenná věc) : knížka od babičky, nebelvírské hodinky